Ústavný súd ČR z 3.4.2007 - K majetkovému vyporiadaniu pri zániku členstva

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že mu měl žalovaný - Myslivecké sdružení Číčava - Krč (v řízení před Ústavním soudu vedlejší účastník) vyplatit vypořádací podíl z majetku tohoto občanského sdružení. Stěžovatel argumentuje rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 26.4.2005, č.j. 32 Odo 995/2004-462, jež toto právo přiznává členovi sdružení založeného dle § 829 občanského zákoníku. Stěžovatel argumentuje tím, že § 13 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů (dále jen "zákon o sdružování"), upravuje otázku majetkového vypořádání pouze pro případ zániku sdružení. Při jiném způsobu zániku členství toto ani jiné ustanovení zákona o sdružování tuto otázku neřeší. Stanovy žalovaného v čl. 7 bod. 2 pouze uvádí, že členu, jehož členství zaniklo, se vrátí jeho členský podíl, resp. jeho zůstatková hodnota; vrácení je však splatné až po schválení roční uzávěrky. Členský podíl není definován ani zákonem o sdružování, ani stanovami. Stěžovatel dovozuje, že je třeba tento podíl stanovit z celého majetku žalovaného, a nikoliv pouze ze zůstatkové hodnoty členského příspěvku. Stěžovatel na podporu svého stanoviska uvádí, že jestliže vztahy mezi žalovaným a stěžovatelem nejsou upraveny zákonem o sdružování nebo stanovami, řídí se občanským zákoníkem. Dále poukazuje na zásadu spravedlivosti upravenou v obchodním zákoníku, která zakládá právo na výplatu vypořádacího podílu z majetku právnické osoby při zániku účasti společníka. Porušení zásady rovnosti spatřuje stěžovatel v tom, že jsou členové rozděleni na dvě kategorie, a to ty, jejichž členství skončilo před zánikem sdružení, a ty, jejichž členství skončilo se zánikem občanského sdružení; druzí mají na rozdíl od prvých nárok na vypořádací podíl z celého majetku sdružení. Bylo by v rozporu se zásadou dobrých mravů, kdyby stěžovatel, z jehož členského podílu, příspěvků a především práce majetek žalovaného vznikl a byl udržován, neměl právo na přiměřený a spravedlivý vypořádací podíl.