Ústavný súd ČR z 28.2.2008 - K posudzovaniu zodpovednosti za škodu na zdraví pri športe zo strany súdu

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu stěžovatel napadl usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání ve věci odsouzení pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. trestního zákona přičemž podle § 24 odst. 1 téhož zákona bylo upuštěno od jeho potrestání. Trestná činnost, kterou byl shledán vinným, spočívala, stručně shrnuto, ve způsobení zranění jinému hráči při zápasu v kopané.

Stěžovatel především nesouhlasí s tím, že by předmětné jednání bylo možno posoudit jako nedbalostní ve smyslu § 5 písm. a) trestního zákona (dle kterého se o vědomou nedbalost pachatele jedná tehdy, pokud "věděl, že může způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí") . Z toho, že se vrhnul poškozenému pod nohy, nelze dovozovat nepřiměřené použití síly. Domnívá se, že takové zákroky jsou v kopané na denním pořádku. Rozhodčí nikdy neobjasnil, zda žlutou udělil po právu. Tvrdí, že se nechoval mimo rámec pravidel kopané a i pokud by tato pravidla porušena byla, pak nikoliv nějakým mimořádným způsobem. Je přesvědčen, že předpokladem vzniku jeho trestněprávní odpovědnosti bylo porušení pravidel kopané a to určité intenzity. Soud přitom nemůže bez dalšího vycházet pouze z rozhodnutí např. rozhodčího, nýbrž musí sám velmi podrobně posoudit, zda došlo skutečně k porušení pravidel, jeho intenzitu, oprávněnost závěru rozhodčího atd. To stěžovatel v rozhodnutích obecných soudů ve své věci postrádá a v této souvislosti odkazuje na čl. 39 Listiny základních práv a svobod, dle kterého "jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit."