Najvyšší súd ČR z 29.1.2008 - K vzniku občianskeho združenia, jeho zápisu do registra a zániku združenia

Dovolatel se domnívá, že napadené rozhodnutí vychází z nesprávného výkladu § 135 o. s. ř., byť toto ustanovení odvolací soud v odůvodnění výslovně nezmiňuje. Dovolatel se ve své argumentaci odvolává zejména na § 12 odst. 1 písm a), § 12 odst. 2 a § 13 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, na § 20a odst. 3 občanského zákoníku (dále též jen obč. zák. ) a na stanovy žalovaného. Vychází z názoru, že v případě zániku sdružení jeho dobrovolným rozpuštěním není Ministerstvo vnitra České republiky (dále též jen MV ČR ) oprávněno vůbec rozhodovat, zda sdružení zanikne. Tento státní orgán tedy nevydává o zániku žádné správní rozhodnutí, jímž by byl soud ve smyslu § 135 o. s. ř. vázán; zánik subjektu bere pouze sdělením o provedení výmazu sdružení na vědomí, tedy tento zánik pouze deklaruje. Podle názoru dovolatele proto postupoval zcela správně soud prvního stupně, posuzoval-li otázku, zda žalovaný existuje či nikoli. Za situace, kdy nebylo doloženo konání členské schůze žalovaného, která jako jediná podle jeho stanov může rozhodnout o jeho dobrovolném rozpuštění a kdy neproběhla likvidace žalovaného, která je nezbytným zákonným předpokladem zániku občanského sdružení, se dovolatel zcela ztotožňuje s argumentací soudu prvního stupně, kterou však odvolací soud zcela pominul. Jestliže likvidace neproběhla, postupovalo podle dovolatele MV ČR v rozporu se zákonem, když tuto likvidaci po žalovaném nevyžadovalo.